Déšť

Venku se rozpršelo.

Kapky bubnovaly o karoserii vozu.
Stékaly po předním skle.
Nebylo vidět téměř na krok.

Nechtělo se mi vylézt z auta.
Nechtěla jsem promoknout od hlavy k patě.
Neměla jsem na vybranou.

"Děkuji, že jsi přesvědčil toho policistu, aby nás nechal jít."
"To nebylo zase tak těžký. Zejména, když dostal hysterický záchvat."

S úsměvem za námi zabouchnu dveře.
Zkamením na místě.
Zachvěji se zimou.

"Patricie, jsi v pořádku?"

Překvapeně se na něj podívám.
Vzpomenu si na vše, co se odehrálo včera večer.
Jak potom můžu být v pořádku?

"Ne. Smrdím jako kočka vytažená z pračky."

Zavrtím hlavou.
Předstírám.