Zesilovač

Venku spadl kus rampouchu. Zima zřejmě odpočívala.
Naisa sice neodpočívala, ale na tváři jí hrál mírně zasněný úsměv.
Najednou se ozvalo zaklepání na dveře a vzápětí řinčení kamínků. Naisa se vyděšeně otočila za zvukem. Teprve teď si všimla spleti provázků ode dveří ke stolu, a také hromádky kamínků pod ním. Ráno tam určitě nic z toho nebylo.
„Hurá! Funguje to!“ vyskočili odkudsi Lyer s Malkou.
„Cože?“
„Když někdo zaklepe, kamínky spadnou, takže o něm víme.“
„Neslyšíte klepání?“
„Tohle je slyšet víc!“
Zvlášť Malčina hruď se dmula pýchou. A tak si Naisa z možností vztekat se nebo smát vybrala tu druhou.