Meditace

Šero, všude kolem kouřová clona, štiplavý ale přesto příjemně poddajný kouř. Vše má jakýsi rudý nádech. Slyším hluboké hrdelní hlasy: hámbum humhum, hunhá humhmm… Zpěv prolíná dunivé znění rozkmitaného kovu, které se zarývá do každé buňky mého těla, až nevím, zdali vibruje ten kov, či já. Tiché cinkání malých zvonečků a rolniček. To vše mě vynáší až do nebeských výšin, stoupám vzhůru. Zahlédnu lámy jak chodí ve svých hábitech dokola a zpívají.
Pak nejednou mě něco vytrhne z toho vidění. "Vidíte toto je ve vás." říká mám vedoucí meditace po té co ji ukončila, "To vše je ve vašich mozcích."