Časový paradox soudruha Pláteníka

Soudruh Pláteník spí, podepřen z jedné strany popelníkem a z druhé bakelitovým telefonem. Vzduch je jako deka prosycená kouřem výběrových startek.
Zaklepání. Vchází ambiciózní komunista Vejřík.
"Josefe, já tu veřejnou dopravu beru!“
Pláteník zamlaská a probere se.
„Vida, mladej. Kam ten spěch?“
„Chci se přibližovat socialismu!“
„Vejříku, Vejříku, to na to deš špatně. Zamysli se. Kdo je naším vzorem?“
„Sovětský svaz!“ vyhrkne Vejřík neprodleně. „Země, kde zítra znamená včera.“
„Správně. Takže, až ten zítřek přijde, bude všechno hotovo už od včerejška. Souhlasíš?“
Vejřík vydechne. „Soudruhu…“
„Vidíš,“ zívne Pláteník. „Takže si vem Dikobraz, sedni si do rohu a počkej na půlnoc.“