Místo bílých myšek

Je snadné ráno probuzení,
bez tíže stav trvá,
s hlavou, která stejně není,
ta flaška byla vážně plná?
Proti slunci mhouřím oči,
Zítřek jsem žil včera, dnes
koukám, zda se ještě točí.
zažívám už v rukou třes.
Sto píšťalek na cvičišti,
mě nutí stále ke klusu,
co na tom že vítr sviští,
a že jsem stále v mínusu.
Jak mi v hlavě bubny víří,
v uších hučí dál a dál,
to letadlo vzhůru míří,
do oblak? Snad ještě dál!
Co? Další dávka nejistoty,
pohne mnou snad jen ten ďas,
nech se zavřít do „jistoty“,
a jasné dny tu budou zas.