Kolem té velké krabice se shromáždila celá rodina. Hledíme na bednu a mlčíme. Dlouho.
Otec krabici přivezl na kárce z Města. Osm kilometrů se s ní trmácel. Je to jeho válečná trofej. Jeho výhra v loterii. Když večer dorazil, bez jediného slova nechal kárku přede dveřmi, šel do kuchyně a vypil mámě půl láhve rumu, co schovávala do cukroví. Můj táta abstinent.
"Co s tím budeme dělat," zeptá se nakonec bratr.
"Podpálit to nepůjde."
"Plyn si pustit nemůžeme. Máme jenom elektriku."
"Je to to jediný, co ještě měli," vzdychne otec.
Celý den strávil ve frontě, aby koupil sporák na svítiplyn.
V souvislosti s měnovou reformou vypukla nákupní horečka. Každý se v panice snažil utratit peníze dřív, než ztratí hodnotu. Za cokoli. Během několika dnů byly obchody úplně prázdné.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
podobné situace jsem na
Aries
podobné situace jsem na vlastní oči viděla. Ve vyprávění to tak ani nevypadá, ale je to skutečně příšerně ubíjející a beznadějný. A lidi si na to zvyknou a do smrti pak hromadí nepotřebné věci, co kdyby náhodou...
To je teda zase jednou
Rya
To je teda zase jednou vtělená bezvýchodnost.
Kachna za podání!
Podobných příběhů znám plno
Tora
Podobných příběhů znám plno také. Nedovedu si to představit, muselo to být šílené. A ubíjející, jak píše Aries.
Tak o tom už jsem naštěstí
Regi
Tak o tom už jsem naštěstí také jen slýchala od babičky. Píšeš o té době úžasně.
To je tak senzačně napsané.
Aplír
To je tak senzačně napsané. Ta bezmocnost je tak silná a ubíjející, že mám chuť, taky to zapít rumem.
Tak tohle je velmi přesné,
mila_jj
Tak tohle je velmi přesné, Kytko. Krásné, i když tradičně depresivní drabble :) .