Sním

Je to jen sen. Ošklivá noční můra. A protože to vím, snažím se tím projít bez větších problémů. Usmívám se, i když uvnitř hluboce pláču. Dělám to, co se ode mě očekává.
"Cvoku," zavrčí jedna z nich, když mě mine na chodbě. Divím se, že mě neudeří. Udělala to už mnohokrát. Jednou mě zbila tak, že jsem se pak nemohla ani postavit. Vlastně ani dýchat.
Bolí to ale vždycky jenom chvilku. Než se rozvzpomenu, že se mi to vlastně jenom zdá.
Je ráno a já se právě probudila. Nebyl to sen. Jsem pořád tady.
A z oken ty mříže nezmizely.