Ten, jemuž králové vděčí za své jméno

Poté, co se stará říše rozpadla, zavládl chaos a temnota. Lidé jen živořili. Ani ti nejučenější většinou neuměli číst a psát, a vědění, pracně a bolestně nashromážděné vzdělanci a učenci říše, upadalo v zapomnění.
Pak nastoupil na trůn on. Pochopil, že aby lidé skutečně žili, je nestačí jen nakrmit. Jestli má na troskách a popelu povstat nový řád, znovuzrozený, musí podporovat vzdělanost.
Jeho reformy byly nevídané, a v podstatě ukončily to nejtemnější období dějin. Lidé opět psali a četli, rozvíjelo se výtvarné umění, stavitelství. Kultura začala opět, i když opatrně, volně dýchat.
Ironie je, že on sám psát nikdy neuměl.