Drzé sluchátko

Užívala si teplého odpoledne a na domluvenou schůzku nespěchala. Seděl na lavičce se skloněnou hlavou a když už byla těsně u něj, rozmáchl se a zuřivě něčím mrštil. V jezírku pár metrů před ním to šplouchlo.
„Co to bylo?“ zeptala se, když si vedle něj sedala.
„Telefon, takový ten moderní,“ odpověděl a ani se na ni nepodíval.
„Jeden z těch chytrých?“
„Spíš by se to mělo jmenovat drzý telefon. Vynadal mi za to, že ho neumím používat. Dostal jsem ho od dětí.“
„Pamatuješ si na to sluchátko, co jsme mívali, Machu?“
„Samozřejmě, Šebestová. To alespoň mluvilo slušně a nevybíjelo se.“