"Běž uvařit čaj, já zatím přestěhuji."
Letní pobyt tehdy znamenal tři měsíce. Adekvátně nabaleno.
Kapka přelévající pohár.
"Nejsem žádná květinka!"
Jak by ne. Babička sto sedmdesát pět, děda o deset méně.
Kila se tehdy neměřila, řekněme kyprá, on houžvička.
Něco podráždilo.
"Já tě přeperu!"
"A tom nepochybuji, miláčku!"
"Jenže já chci, aby to všichni věděli!"
"Neblázni, drahá!"
"Ty se bojíš!"
O hlavu vyšší, o třicet kilo těžší. Nelze nevyjít.
Sezvala. Mohutná ve své pravdě.
"Já ti nevím," snažil se.
Dalo to všeho všudy třicet sekund.
Prostě ji vzal a položil.
Snaha byla.
Ale ona - matka, on - zastřený - válečník.
Milovala ho.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Dospělí lidé, a perou se jak
Rya
Dospělí lidé, a perou se jak malí kluci! Vlastně nevím, co si o tom myslet, spojení lásky a násilí mě děsí. Ovšem napsáno krásně.
Co znám z vyprávění...
Faob
... tak ono to ve skutečnosti fakticky žádné násilí nebylo, právě! Babička se chtěla prát, děda ne, tak to vyřešil rychle. :-)
Teda, složitá idea, ale
Kumiko
Teda, složitá idea, ale výborně zpracováno. Klobouk dolů. :)
Připomnělo mi to Vlak dětství
Regi
Připomnělo mi to Vlak dětství a naděje a herecké představitele podobného páru: Helenu Růžičkovou a Stanislava Zindulku. Oba excelovali.
Děkuju!
Faob
Asi tak nějak. Já ještě nebyl na světě.
Představa je to zajímavá,
Tora
Představa je to zajímavá, ale asi by mě takové laškování jako dítě pěkně vyděsilo :).
Tak hlavně, že se shodli :o)
Aveva
Jé, to znám! :D Moc hezky
Lee
Jé, to znám! :D Moc hezky napsáno.