Noc

Venku tma se rozprostírá,
vrcholky stromů zakrývá.
Prší a kapičky vody na sklo padají.
oči mé po temné krajině klouzají.
Démon ve mně je potěšen
a každý kdo mě uvidí, bude vyděšen.
Mizí tíha slunce nad hlavou,
cítím, jak všichni kolem po něm prahnou.
Nechci dál jen ve stínu stát,
nastal čas, kdy v mých očích bude touha po smrti plát.
Je konec, je noc, je čas přestat oknem dívat se ven,
alespoň do doby kdy nastane nový den.
Konečky prstů skla se dotknu,
naposled dnes na slunce jen mrknu.
Je čas ven jít
o starém okně nechat si snít.