Dnešní den jsem se rozhodl označit slovem důležitý. Po vzbuzení Jonáše jsem mu slavnostně položil ruku na rameno a vážným hlasem prohlásil: "Dnes půjdeme ulovit něco k jídlu."
Úplně jsem viděl, jak se chlapci v očích rozzářily hvězdičky. Aby taky ne. Cesta v Saladinu byla sice pro devítileté dítě bezpečná, ale neuvěřitelným způsobem nudná.
Kolem poledne se tedy Saladin zastavil před velkým německým nápisem Lidl. Sice jsem tomuhle velmi levnému řetězci moc nevěřil, ale na druhou stranu, sklad by mohl být docela chladný a snad v něm nějaké konzervy a voda ještě po více než roce a čtvrt zůstaly čerstvé.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit