Úkol => odučit naučené a znova

Dospělost je takové dětství naruby. Člověk se jen učí a učí, paradoxně opak toho, co se učil jako malý.
Jako děti, se učíme, že lhát se nemá a nemáme se bát kdykoli ozvat. Jako dospělí se učíme, že lhát se někdy musí, například : ,,Miláčku? Nejsem v tom tlustá?"
Jako děti se musíme o vše dělit, jako dospělí si musíme dávat sakra pozor, co komu půjčíme.
Jako děti musíme chodit po obědě spát, nedej bože, aby to udělal dospělý, vždyť je tolik práce, která se musí udělat!
Jako děti prahneme po svobodě dospělosti, jako dospělí po bezstarostnosti dětství. Život je zmatený...