Jako na pouti

"Raz, dva, tři, my jsme bratři," zanotoval si Ten druhý a já sledoval, jak v řadě za sebou, vyrovnáni jako bowlingové kuželky, postupují mrtváci, přímo proti mně.
"Šel prvý, šli dva, šli tři indiáni..." zanotoval znovu Ten druhý, a mně se zdálo, že Kinetinu začínal mít víc než dost.
Nevím proč, ale v tomto úseku se mrtváci prostě rozhodli, že nás dostanou ve vlnách. A že byli hezky srovnaní, šli na řadu pěkně postupně. Tři, dva, jedna, vyměnit prázdný zásobník, jeden, dva, tři... připadal jsem si jako na pouti. Alespoň tak se myslím říkalo těm zábavným strojům v jedenadvacátém století.