Tvář na skle

V místnosti temné samotný seděl,
vstříc dešti za oknem bezmocně hleděl.
Kapka za kapkou k zemi se snáší
a světla věží zármutkem zháší.
V odrazu na okně zahlédl tvář,
padlého anděla vyhaslou svatozář.
Masku tak hrozivou, nelze popsat slovy,
matoucí duši mělkými hroby.
Vypouklé oči, děsivá huba,
za kterou přebývá nezkrotná zloba.
Přiskočil k oknu, ocelovou pěstí
jeho lesk proměnil ve zmařené štěstí.
Skleněné střípky rozlétly se ven,
neseny pryč větrným poryvem.
Chtěl vrhnout se za nimi, skončit svůj žal,
avšak smrti perutí strašlivě se bál.
Smůlu máš, anděli černý, jen si to přeber.
Anakin je mrtev, zrodil se Vader.