O vánocích

„Každé vánoce se vzpomínka vrací. Mám pocit, že se to stalo včera.…“
Schovávali jsme se v opuštěném domě. Dva cizinci, které náhoda svedla dohromady. Byli jsme na jedné lodi, alespoň v tu chvíli. Venku se ozývala střelba. Trvalo to hodiny.
Vstal a vyhlédl ven. Ulice byla prázdná. „Můžeš jít. Čistý vzduch.“
Stála jsem vedle něho. „A ty?“
„Já půjdu zadem. Mám ještě nějaký úkol. Ale neboj. Další vánoce se zas sejdeme.“ Mlčky jsme se na sebe dívali. V očích se něco zalesklo… Pak mě políbil na tvář a vystrčil na ulici.
Už nikdy jsem ho neviděla. Ale každé vánoce čekám.