Loď

Vyšvihla se na hladinu, jako když se rozvíjí květ. Jen mnohonásobně rychleji. Elegantní křivka zbrázděná jizvou. Roztržená plachta zašmodrchaná do ráhnoví.
Vydechli překvapením i úlevou. Stvořili Loď.
Umírající loď. Co také jiného čekali od noční můry?
Na palubě stály mlčenlivé postavy a právě od nich se šířil. Oheň. Stékal po tvářích a pod nohama tvořil pulzující jezírka.
Loď se pohupovala na vlnách a zářila do tmy.
První z těch, kteří ji stvořili, zvedla dalekohled a zaostřila. Uviděla pukající puchýře na tvářích námořníků.
„Jsou to sny. Stejně jako my,“ řekla druhému.
„Ne,“ zavrtěl hlavou s rozhodností, kterou necítil, „ne jako my.“