Když se díváte do propasti...

Asi každý už někdy slyšel rčení, že když se díváte do propasti, dívá se taky propast do vás. Je to, přísně vzato, nesmysl. Na nějaké dívání propast není senzoricky vybavena. Zkrátka a dobře, nemá oči. Pak taky, člověk si rád myslí, bůhvíjaké ve svém nitru neskrývá hlubiny. Jako by v něm pro propast bylo něco ke koukání. Ale z hlediska propasti je člověk zevnitř jen efemérní a navýsost prozaickou změtí svalů, kostí, kůže, různých orgánů, tělních tekutin a výměšků. Co do hloubky se s ní nemůže měřit.
Takže když už se musíte mermomocí dívat do propasti, držte se zábradlí. Vážně.