Důvěra

"Věříš mně?" zeptal se jí těsně předtím, než ji poprvé políbil a z učitele se stal milencem. Přestože v tu chvíli nedokázala odpovědět, příliš zmatená, příliš roztěkaná, druhý den si se svítáním uvědomila, že ano, věří.
"Věř mi," uklidňoval ji tu noc, kdy mu s pláčem vpadla do náruče a oznámila novinu, která měla být šťastná, ale okolnosti a společnost ji obrátily v hořké slzy. Rukou si tehdy ochranitelsky držela zatím ploché břicho a tiše mu slibovala, že věří.
Upřeně sledovala ruku nataženou přes temnou propast.
Vybavily se jí všechny společné momenty a ona se usmála.
Věří mu.
A skočila.