Stíny ohně

Mýtinu, kterou dávno pohltila tma, prosvítilo světlo plamenů.
Oheň tančící kolem lovcova těla však nebyl její.
Tam, kde ho viděla naposledy, stál její bratr.
Stíny tančily po jeho velké dračí hlavě.
Jeho oči ve tmě svítili jako dva majáky.
Věčné a vyčítavé.
Nejdříve nemohla uvěřit.
Vztek a bolest ze ztráty se jí držely pevně.
Dokud ze stínů nevystoupil džin.
Jeho postava jako by byla pouze ze stínu.
Stínů, které tančili kolem něj.
V tanci, který nikdo neznal.
Divokém a zlověstném.
"Říkal jsem, Že to vyjde."
Jeho úsměv byl prohnaný.
Jakoby věděl, že přijde.
Jakoby věděl, že by je nikdy neopustila.