Zimní královna

V přístavu bylo rušno. Obzvlášť jedné lodi se věnovali více. Měla se pokusit doplout až na samou hranici známého oceánu a ještě dál.
„Slečno, je to dobrý nápad se ‚Zimní královnou‘ posílat zrovna jeho?“
„Ano, věřím mu. Sám se nabídl.“
„Sluhové jsou…“
„Některé věty je lépe nedokončovat, zdůrazňoval otec.“
„Chápu.“
„Paní, připraveni vyplout,“ oznámil muž, sestupujíce z lodi.
„Budeš mi chybět, Kale.“
„Vy mě také, paní.“ Rychle ji objal, něco zašeptal, bez ohlednutí bleskem zmizel na lodi, dlouho zadržoval slzy.
Za pár minut byla loď už v obzoru. Na molu stále stála žena, hledíc na loď, plakala. „Také tě miluji.“