Vždycky mám tendenci být na konci DMD sentimentální.
Tak zas za rok!
Poslední poklona. Potlesk dozněl, zavřela se opona, zhasly reflektory. Konec představení.
Prázdnota.
Hlasy v divadle postupně utichaly, jak odcházeli poslední diváci. Jeviště se naplnilo techniky.
Hleděla do opuštěného hlediště. Tma.
Tma v duši.
Poslední představení v jejím životě. Na kůži ještě cítila dotyk svojí role, chtěla si ji podržet co nejdéle, ale postupně se vypařovala.
Už byla pryč.
Cítila se prázdná. Prázdná jako sametově rudá sedadla před ní.
Divadlo usnulo. Posadila se na forbínu a naslouchala zvukům budovy.
Tohle byl její domov, který opouštěla.
Tak ještě jednou.
Postavila se, vzhlédla k prvnímu balkónu a zadeklamovala poslední repliku.
Pád.
Na věčnost.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
to je strašně smutné, ale
Aries
to je strašně smutné, ale dovedu si to představit. Uvěřitelné
Nádhera.
Tenny
Nádhera.
Já jsem taky ke konci každého DMD sentimentální. ;)
krásně sentimentální a
Keneu
krásně sentimentální a nostalgické a divadelní a výborné
Krásné!
Rya
Krásné!
Úžasné. I když asi smutné.
Kumiko
Úžasné. I když asi smutné. Dokonale napsáno.
Moc
tif.eret
se mi to líbí.
Krásný.
nettiex
Krásný.
Díky všem za milé komentáře.
Scully
Díky všem za milé komentáře.
Behind the scenes: drabble jsem psala dneska v divadle při zkoušce na večerní představení :)
To je tak krásně napsané, že
Erys
To je tak krásně napsané, že to ani nepůsobí smutně…