Tik tak

Čas je zkrátka relativní, nejdřív tichý potom i zní. Nejdřív přijde tichý tik, a co to cvaklo – otazník. Pak tu bude chvíle ticha, ale jenom mžiku let, to si strojek dává zdycha, připravte se pozor teď. Další tik je tu a potom, no stejně jako předtím, chvíle ticha a co na tom, přemýšlejte nad tím.
Jenom kravál nadělají, starověké hodiny, jen když vlastní rozum mají, věčný život hrdiny. Zastavit je, to je věda, vím, co říkám - věřte mi, začne mi v tom bránit děda, už na nervy leze mi. No, to naplat, skládám tužku, do kolny, jdu – tam mám pušku.