Žrádlo

Řekl jsi slovo
bylo vypasené, tlusté a bílé
vydatné jak kus tuleního tuku.
Taková nežereme každý den.
Je to těžké, živit se slovy;
některá jsou jalová a řídká-
to když kloudně nemáme co říct.
A potom sušíme hubu
Nebo visíme cizím u pusy
čekáme na drobty slov
co nejsou určena nám.
Pouliční křiklouni mluvící ke všem
lunatici mluvící k sobě
zamilovaní mluvící k odcházejícím zádům
ti všichni nás netušíce živí.
A jejich slova jsou někdy tak překvapivá
drobty chleba, polámané růžové lístky i sušené maso.
Plýtvají slovy, ta dobrá nepoznají;
kolikrát najdeme ta nejlepší
válet se u chodníku
úplně nedotčena.