Návrat k dalšímu z nikdy nedotažených příběhů mého o mnoho let mladšího já: Futuegg
Listí víří. Víří ve větru. Vítr fouká. Fouká odkudsi.
Slunce ozařuje krajinu. Krajina je zvláštní. Zvláštní je slabé slovo.
Okolí se změnilo. Změnilo se úplně. Úplně zmatení jsou i lidé.
Stany stojí v kruhu. V kruhu je kruh. Kruh z kamení.
Všichni se dívají. Dívají se na svět. Svět neznají.
Hvězdy zmizely. Zmizely i stráně opodál. Opodál šplouchá voda.
Výkřiky řežou ticho. Ticho vlastně není. Není klid.
Mapa se směje. Směje se do očí. Oči šálí. Šálí svět kolem.
Rozum se brání. Brání se neznámému. Neznámé mává.
Myšlenek je smršť. Smršť je pocitů.
Pocity jsou při smyslech, když rozum zešílí.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Docela sugestivní...
Faob
... bubnování vět! Sedím a přemýšlím, poslední věta je myslím dost přesná. Drabble zaujalo, posílám tři kachničky.
Tu poslední větu bych si
Zuzka
Tu poslední větu bych si opsala jako velké moudro. Zajímavé je to!
Dost působivé obrazy.
Esclarte
Dost působivé obrazy.
Tak tohle mi uniklo. Ještě,
Tora
Tak tohle mi uniklo. Ještě, že Zuzka upozornila. Super drabble.