Opři se, ještě tolik kilometrů zbývá

Úvodní poznámka

Začalo to jednoznačně jako BJB. Jestli to tak i dopadlo, si nejsem jistá.

Fandom

Drabble

Pomalu dojí. Ještě se napije vody. Pak zabalí zbytek velikonočního pečiva do šátku, i s vodou ho uklidí do batohu, hodí batoh na záda. Vyrazí na další cestu.
Naslouchá Pánu i přírodě, naslouchá sobě.
Pouť je omezení světa na jádro.
Jídlo, spánek, meditace, poznání.
Kráčí, kráčí dál. Ještě ho čeká tolik kilometrů, ještě ho čeká tolik myšlenek.
Borja snad není typickým poutním cílem, ale to nevadí.
Kvalitní výsledek je důležitý, ať děláme, co děláme.
Kvalitní výsledek je radost i dar umělců.
Ale dobrý úmysl má také svoji hodnotu, nebo ne?
Co si myslet o fresce, která čeká na konci cesty?

Závěrečná poznámka

A jestli to neprojde na téma, budu velice smutná, ač je tam jen dost implicitně, jako dva body jeho cesty.
Mazanec samozřejmě v podobě velikonočního pečiva, které si s sebou nese jako jakousi jistotu, jakousi železnou zásobu jídla.
Mazanice v podobě fresky Ecce homo / Ecce mono.
Pokud nevíte, to bylo tak. Okolo roku 1930 namaloval španělský malíř Elías García Martínez na zeď kostela ve španělské Borje fresku Ecce homo (Ejhle, člověk) zobrazující Krista s trnovou korunou. Freska, podle odborníků z uměleckého hlediska nikterak významná, začala postupně chátrat. V roce 2012 se ji bez předchozího restaurátorského tréninku či zkušeností s malířstvím pokusila zrestaurovat Cecilia Giménez. Výsledek se od originálu dosti odlišoval, média ani další lidé se nezdráhali použít právě pojem mazanice. Původní název navíc změnili na latinsko-španělské Ecce mono (Ejhle, opice). Dlužno podotknout, že navzdory nechvalnému hodnocení přinesl tento počin městečku zvýšený zájem turistů.

Téma

DMD č. 17. pro 17. 4. 2017. Téma: Mazanec a mazanice