Tání

Příběhy jsou jako voda. Čas od času zamrznou. Je možné pak jen klouzat po povrchu. Pozorovat odrazy slunce na hladině. Dívat se skrz led do zelené hlubiny a nevědět, co je tam dole.
Když na něj přiložíte ruku, mrazí a občas dokonce řeže. Někdy jsou v něm zamrzlé drobné kvítky.
Ale někdy, když jdou věci dobře, zasvítí slunce a led začne tát. Začne se tenčit. A potom praskat. Rozlomí se pod nohama a konečně je možné podívat se do hlubin. Samozřejmě, v mrazivých jarních vodách je snadno možné zahynout. Jsou stejně zrádné jako metafory. Ale přiznejme si to, přináší život.