Hra

To je dost, že vypadli, pomyslil si Budulínek a nedočkavě zapnul tablet.
„Budulínku.“
Ticho.
„Budulínku,“ liška přidala na hlase. „Dej mi hrášku.“
„Nemám brášku.“
„Měl bys zajít na ORL, povídám hrááš-ku,“ zřetelně artikulovala liška.
„Hrášek nejím, moc nadýmá.“
„Budulínku?!“
„Dej pokoj, koukám na tablet a..“
„Tableta,“ zazářily lišce oči. „Dej mi prášek,“ žadonila.
„Co za to?“ opáčil Budulínek.
„Povozím tě na ocásku,“ úlisně slibovala.
„To nepůjde, jsem alergický, dostal bych záchvat.“
„Co děláš?“ vyzvídala.
„Odprejskni, hraju hru.“
„Pojď se mnou, Budulínku,“ změnila liška taktiku. “Dám ti super střílečku,“ lákala medovým hlasem.
Když se babička s dědečkem vrátily, Budulínka doma nenašli.