inu - život

„Taky jste si děti všimly, jak nám ten čas utíká? Před chvílí jste pásly šimly, a teď je z Hanky maminka“: řekla jednou posmutněle, babička svým dětem, jindy sama s ďáblem v těle, jarem, zimou létem. „Víte, když jsem byla ještě mladá, nestihla jsem hodně věcí, tak na kolena svoje stará, dohnat bych je měla přeci. A tak zítra vyrážím, na dalekou pouť, ale trvá to než uvážím, zda letět, jet, či plout.“
Jo, babička to byla čilá, cestu měla v plánu, netušila ovšem milá, co se stane k ránu. Že ji vlastní děti zamknou, ve sklepě a frnknou brankou.