Z popela

Ze sladkého spánku je vytrhl zvuk rozražené okenice.
Oba upřeli zrak na ženu, která jim poněkud neurvale vlétla do ložnice.
Rino seděl na posteli jako přibitý. Annie těkala očima mezi otevřeným oknem a tou ženštinou a přemýšlela, jestli opravdu procitla.
„Dobré ráno přeji, děťátka. Šálek čaje by nebyl?“
„Samozřejmě,“ vylomil ze staženého hrdla Rino, načež vstal a odešel připravit snídani.
„My se ještě neznáme. Já jsem Salma, Rinova matka. Těší mě.“
Tchýně natáhla pravici obtěžkanou podivnými prsteny a spoře se usmála.
„Mimochodem, můžete se vrátit domů.“
„Cože?“
„Šerifové Phoenixu házeli trumfy na stůl dost dlouho. Teď byla řada na mně.“