„Opravdu musím, mami?“ dívčí hlásek se lehce třásl a její velké oči vyhlížely s očekáváním jakoukoliv pomoc, která by jí mohla být nabídnuta.
„Musíš. Už nejsi malá a někdy to přijít muselo. Neučily jsme tě to nazdařbůh. Vidíš tu loď?“ děvčátko přikývlo, nasucho polklo a otevřelo ústa. Hlas se jí ale naneštěstí vytratil. Matička protočila panenky a přitiskla dcerku k sobě.
„Jsi nervózní, vid?“ přikývla.
„Také jsem byla, když mi bylo jako tobě.“
„Opravdu?“ bylo vidět, jak se jí ulevilo.
„Jo. Bála jsem se, že zklamu babičku.“
„To… já tě nezklamu!“
„Tak se do toho dej, Siren, než nám odplují.“
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Pěkné napsané.
Aplír
Pěkně napsané.
Malá a bojí se zabíjet... Ale
Durwen
Malá a bojí se zabíjet... Ale skvělý námět!