Každú noc vídaval ich tváre v snoch. Sokol. Krava. Levica.
Mal mnoho mien... A pod ním tiekla Rieka.
Obraz znovuzrodenia. Ten, ktorý upokojuje Obe zeme.
Horiace slnko, všade. Vyžarovalo z jeho kože. Páľava mu poskrúcala kosti.
Ten, čo pozdvihol koruny. Ten, ktorý zmieruje bohov.
Šepkali mu. Šakal. Žena. Pavián. Šepkali mu, že má napraviť chybu. Jeho otec privolal to slnko. On to má vrátiť späť. Posledný hrdina. Alebo druhý kacír. Šaleli v jeho hlave.
"Tutanchaton!"
Prebral sa tam, kde padol na zem. Nevládal vstať. Márne sa načahoval za barlou.
"Tutanchaton..." Anchesenpaaton ho hladkala po hlave.
"Tutanchamon," zašepkal. "Volaj ma Tutanchamon."
Nie je isté, či bol Tutanchamon naozaj Achnatonov syn, ale berme to v tomto kontexte ako "dedič". Jeho prípadné telesné postihnutie je tiež predmetom diskusií (ale v prípade Achnatonovho otcovstva by asi nikoho neprekvapilo).
Vraví sa, že mladého kráľa k návratu k starej viere prinútili, no páči sa mi predstava, že šlo o jeho vlastné rozhodnutie.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Velice pěkné, s tím místním
Esclarte
Velice pěkné, s tím místním koloritem.
Ďakujem, je to moja obľúbená
Jelénius
Ďakujem, je to moja obľúbená téma.
Moc zajímavé
Arenga
Moc zajímavé
Dobré.
Tora
Dobré.