Královská cesta do bezvědomí

Občas pozdě v noci se mi zdá, že někdo klepe na dveře. Potichu, aby neprobudil sousedy, a přeci naléhavě. Zavřu kohoutek a poslouchám. Kdo to může být?
Všichni moji oblíbení lidé šli spát. Není, kdo by přišel a něco ode mě chtěl. V této mrtvé hodině si už každý musíme pomoct sám. A domovní dveře jsou zamčené.
V kuchyni hučí mraznička. Propadám bezvědomí.
Občas brzo nad ránem se mi zdá, že mě navštíví starý známý. Chce si promluvit, říká velké, smířlivé věci a já ho odmítnu.
Budím se s poškrábanýma rukama a aspoň na chvíli vím, co bych skutečně chtěla.