Hvězdy

Nebe bylo poseté miliony hvězd a pootevřeným oknem pronikaly do místnosti bledé měsíční paprsky.
"Moony," řekl potichu Sirius. "Moony, no tak, vstávej!" Po chvíli Remus neochotně otevřel oči a pomalu se posadil na posteli.
"Siriusi," zašeptal unaveně. "Můžeš mi vysvětlit, proč mě, promerlina, budíš teď, uprostřed noci?"
"Já, nevěděl jsem... Teda, nechtěl jsem... Promiň," znejistěl Sirius a s výrazem smutného štěněte odstoupil. Remus se musel navzdory únavě usmát.
"Nevadí, stejně už jsem vzhůru," mávl nad tím rukou. "Takže... Co se děje?"
Sirius na okamžik obrátil pohled k oknu a na tváři se mu objevil nesmělý úsměv.
"Jsou krásně vidět hvězdy."