Mezi matkou a synem

„Můj milý A.,“ hladila si Elis bříško, „Máš hrozně paličaté rodiče…“
„Hlavně matku,“ doplnila Theresa. Ležely blízko sebe. Hřály jedna druhou.
„Taky budeš takový. Hodně brzy se naučíš rvát o své místo na světě.“
Obě vyjekly, když ucítily mohutné kopnutí zevnitř.
„Tak brzy zase ne,“ zahihňaly se.
„Budeš mít dar naslouchat a vést druhé,“ hleděla Elis kamsi před sebe, „...a budeš s sebou proto nést i nezměrné břímě soucitu.“
Theresa na ni mlčky hleděla. Pocítila dotyk něčeho posvátného mimo tento svět.
„Taky mu něco pověz,“ pobídla ji matka, ale dívka jen zavrtěla hlavou.
„Kdepak. Teprve až mu pohlédnu do očí.“