Elysandova družina XVII: Rostlinný spojenec

Družina procházela temným lesem. Stromy se nad nimi tyčily do výše a skrze jejich koruny pronikalo jen málo slunečního světla, cesta se ztrácela v hustém podrostu.
„Z toho lesa cítím zlo,“ oznámil Ajantis.
„Tohle říkáš pořád,“ Imoen obrátila oči v sloup.
„Ne, má pravdu,“ sykla Branwen a ukázala ke křoviskám prorostlým bodláčím, „támhle se někdo schovává!“
Jaheira počala sesílat druidské kouzlo. Když dovyslovila poslední slabiku, bodláčí najednou povyrostlo do obřích šlahounů, které začaly švihat kolem sebe. Ze křoví se ozval křik, a jeden po druhém z něj začali vyskakovat ukrytí bandité.
„Vždyť jsem to říkal,“ Ajantis tasil meč. „Do útoku!!“