Bodláky ve vlasech

"JEŠTĚ JEDNOU, ALBERTE. SOUSTŘEĎ SE."
Ozval se zvláštní zvuk, cosi zašustilo a malá kulička bezmocně spadla na podlahu.
"Jestli bych k tomu mohl něco podoknout, můj pane, tak..."
"NECHCI NIC SLYŠET. MUSÍM TOMU PŘIJÍT NA KLOUB. SÁM. ZNOVU."
Další zašustění. A další. A ještě jedno.
"ZNOVU."
Podlahu již pokrývala silná vrstva bodláčků.
"TAK DOBRÁ. ALBERTE, VYSVĚTLI MI TO. PROČ BY NĚKDO CHTĚL, ABY NA NĚJ OSTATNÍ HÁZELI TYHLE PICHLAVÉ KULIČKY? JE TO NOVÝ LIDSKÝ RITUÁL? NEBO TÍM VZÝVAJÍ NOVÉHO BOHA?"
Rozprostřelo se ticho, rušené jen vzdáleným šuměním nespočtu přesýpacích hodin.
"Ehm, pane, opět jste pozoroval, jak si vesnické děti hrají?"