Cvalem větru

Kůň se ozval, byl nesvůj, nikdy jsem na žádném nejel, myslel jsem si.
Z koňského hřbetu je svět jiný, než když jdete po svých. Neovládáte ho lehce, ale necháváte plynutí na jiném živočišném druhu.
"Je to druhý nejlepší jezdec, hned po králi Janovi," pomyslela si Větvička, tříletá klisnička. "Ale i tak musím ukázat, že nejsem jen tak do větru," dodala si v huňaté hlavě.
Spadl jsem po cvalu, který armádní komandýr přikázal.
Nebylo to hezké pro mě, ani pro ni. Zlomila si nohu, kvůli své tvrdohlavosti.
Válku jsem díky tomu přežil. Vše zlé je pro něco dobré, uvědomil jsem si.