Elis rázovala sem a tam. Neposlušné kadeře rozvířené na všechny strany. Joachim se kabonil, tupě zíral do ohně.
„Proč nechceš zůstat?“ ptal se už posedmé toho večera „Takovej flek! Máš tu i ten svůj špitál...“
„Misii, to není totéž,“ opravila ho. Krev se jí nahrnula do tváří. Je to neuvěřitelné, odkud se brala veškerá její síla. Teď, když byla Matkou.
„Nebudu sedět na zadku, když se konečně všechno pohnulo. Tady už se nemám čemu víc naučit!“
„Tvůj zadek bude sedět přesně tam, kde ti tvůj manžel určí!“ obořil se na ni. Poznala, že zase pil. Cítila se najednou velmi sama.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Nononononono!
Kleio
Už zase ten problém mužů silných žen! Proč... proč jim to sakra práce nejde? :-(
Držím palce, aby se pohnuli dál a oba našli svůj sen.
Ach...
Profesor
je to těžké, zvládnout žít se silným partnerem...
Líbí!
Faob
Rozumím tomu ale správně, že je v očekávání? Pak... Pak jí dobře káže muž... Zajímavé drabble každopádně, samým podceňováním zázemí bohužel snadno dojde k tomu, že obě složky "hrdinského páru" nakonec odděleně mohou vykonat méně než spolu.
Tady už má Elis malého syna.
Nathanel
Tady už má Elis malého syna. Ale to je výsledku vlastně docela jedno.