Klidné ráno

Přiřítil se kastelán. Markéta ho předběhla a zeptala se: „Chtějí vyjednávat?“
„Ano,“ vyhrkl překvapeně kastelán. „Jak jsi to uhodla, paní?“
„Nevzbudily mě rány. Touto dobou už na nás obvykle metají kameny z katapultu.“
Nechala si udělat parádní účes a vyšla na hradby.
„Máme tu tvého bratra,“ hulákal nepřátelský velitel.
„Polovičního,“ doplnila ho Markéta.
„Když nám nevydáš hrad, tak ho zabijeme!“ křikl znejistěle velitel.
Markéta nad tím zauvažovala. „Nikdy jsem ho neměla moc ráda.“
„Obléháme vás půl roku! Docházejí vám zásoby,“ pokračoval velitel.
Markéta si ukousla z pečené kýty. Psů už moc neměli, ale to velitel nemusel vědět.
Ještě zbývaly kočky.