Zachránce

Vesnice se polekala zajíkavého volání. Zděšením některé výkřiky vystoupaly do falzetů. Had! Strach zesiloval křik, který se rozléhal kolem. Had! Zavolejte rychle Tetovaného! Křik se změnil v jekot.
Had se zatím neohroženě plazil k malému dítěti. Jeho klikatý pohyb jako by lidi zhypnotizoval. Stáli bez hnutí. Jekot vygradoval v kvílení.
Tetovaný přiběhl na poslední chvíli. Vzal chlapečka a předal ho roztřesené matce.
Ale had plný zloby, že přišel o kořist, ho stačil uštknout.
„Musíme mu pomoct, nebo zemře,“ vybízel jsem ostatní z letargie.
„Neboj se,“ uklidňoval mne stařešina. „Má magické tetování, na toho hadí uštknutí nemá moc.“
Kupodivu tetovaný přežil.