Zasloužený odpočinek
Vyšvihl téměř baletní piruetu a s potěšením sledoval, jak se kolem něj vlní luxusně zdobený plášť.
Nesl se jako páv, když přistoupil blíž k velkému zrcadlu, které vévodilo jeho útulnému pokojíčku. Z náprsní kapsy brokátové vesty vytáhl hřeben a nejméně po sté ten den si pročísl zlaté kadeře. Blýskl po sobě zářivý, perfektně nacvičený úsměv.
Jsem prostě kouzelný!
V tom se otevřely dveře.
„Zlatoslave už je po večerce, svoje fanynky můžete okouzlovat zase zítra. Dobrou noc.“ upozornila ho vlídně starší sestra, která u Svatého Munga sloužila noční směnu.
S kývnutím pohladil rám zrcadla a naposledy se usmál na imaginární dav.
On si o to prostě říkal, chudák pomatená :-D
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Další povídka, kde je mi líto
Další povídka, kde je mi líto Zlatoslava
Ale může si za to sám. A
Ale může si za to sám. A věřím, že je svým způsobem docela spokojený.
Líbilo!
Ono se toho kolem něj vlastně
Ono se toho kolem něj vlastně tak moc nezměnilo.
Dobře ty, vykresleno parádně!
Dobře ty, vykresleno parádně!
Dokonalý Lockhart! A jeho
Dokonalý Lockhart! A jeho popis je stejně tak dokonalý.
Anó! Že ten Lockhart nenapadl
Anó! Že ten Lockhart nenapadl víc lidí, vždyť to je super.
Chudák, tak trochu bych mu přála, aby se z toho dostal, ale tak trochu ne.