Dveře se otevřely a k Rykovi dolehlo zakvílení větru. Zvedl se, opřel se o hůl a dopajdal do předsíně. Irena si tam právě sundávala klobouk.
„Máš to?“
Zvedla kožený vak. Do vesnice to nebylo daleko, ale celý den zuřila bouře a vichřice, jakou hned tak nepamatovali. A samozřejmě že přesně takový den si jejich děti vybraly, aby onemocněly. Protože Rykovo staré zranění vždycky ve vlhkém počasí zlobilo nejvíc, vydala se do vsi Irena.
„Na žaludeční křeče mi bylinkářka dala jen pelyněk, ten jediný jí nezplesnivěl. A vrbovou kůru proti horečce. Jen co ten liják poleví, přijde se na ně podívat.“
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit