Právo na informace

Zelené stěny. Chladné kachličky. Mdlé světlo. Siluety v bílých pláštích. Páchne to tu dezinfekcí, vypulírovanou chirurgickou ocelí. Giuliettu svírá vzpomínka na matku. Když sem šla naposledy jako malá…
„Přejete si?“
Zmateně zamrká. Nadechne se k odpovědi.
„Nemám tu jenom vás. Podívejte se kolem.“
„Promítač Vito od nás z vesnice…“
„A příjmení?“ tázavě zvednuté obočí.
Zavrtěla hlavou. Proč se ho nikdy nezeptala.
„A vy jste jeho…?“
„Já jsem jeho… přítelkyně.“ Jindy by to znělo tak krásně.
„Je mi líto, maličká, ale nesmím vám podat žádné informace, pokud nejste rodinný příslušník. Takový je zákon... Další…“
Zoufale se sesune na sedačku v čekárně.