Čas milosrdných

Do kotle s vodou přidala bobkový list, nové koření a spoustu muškátového ořechu, ať jsou po jídle divoké sny. Usmívala se, ačkoliv žaludek se už bolestně kroutil. Konečně se zase jednou poměje, ať jsou z toho klidně titulky v novinách.
Dítě se krčilo v koutě a prosilo o slitování. Nabízelo peníze svých rodičů, slibovalo, že se polepší ve všem myslitelném, křičelo o pomoc. Zamyslela se.
„Jednou za století vždycky udělám dobrý skutek, abych si nezkazila pověst. Výjimka totiž potvrzuje pravidlo, že, hehe. Dám život těm, kterým už visí na vlásku. Bohužel, milé dítě, dnes je to teprve devadesátdevět let, hehe.“