Fotka

Tuším, že si pro mě dnes přijde.
Dívám se na starou fotografii, dvě smějící se děvčátka v letním slunci. Prchavá chvíle navždy zajatá v čase. Jen mé vzpomínky a ten snímek jsou svědky její existence.
Jsem to já a holčička, se kterou jsem si jako malá hrála. Kamarádka. Jednou jsme se pohádaly, já do ní strčila a ona upadla tak nešťastně, že si rozrazila lebku o kámen. Umřela. Rodiče mě pak odvezli domů. To já, pětileté dítě, jsem způsobila její smrt. Tehdy jsem si nic neuvědomovala, ale dnes…
Fotka mi padá z ruky. V posledním záblesku vědomí slyším dětský smích.