Kolébka

Tys mi dal! Takový křikloun se narodí snad jen jednou za sto let! Těch protestů a křiku, vysilujícího tebe i mně! Nepomáhalo kolébání, houpání na rukách, masírování bříška, hlazení po vláskách, ani zpěv ukolébavek. Místo spánku jen brunátný obličej, zmítání v náruči a pronikavý pláč.

Konečně usnul. To ticho je balzám...

Můj drahoušku, jak jsi teď sladký. Vypadáš jako andělíček. Jsi prostě k zulíbání. Polibek ale nedostaneš. Nebudu riskovat, že tě vzbudím a že začneš nanovo.
Navíc jsem tak unavená. Nemám sílu se nad tebe naklonit, ani vstát. Marně si přikazují zdvihnout nejen víčka i sebe a jít si lehnout.