Pst, past

„Měli jsme přejít potok,“ prohlásila Žofka. „Je na mapě.“
„Byl, než nám spadla do bahna,“ namítl Tom.
„Tobě spadla do bahna,“ opravila ho Žofka a upravila si světlo na čelovce.
„Navíc to byla stejně past,“ řekl Tom.
„Mapa byla past?“ zeptala se Žofka nebezpečně pomalu.
„Tady je všechno past. Na tý včerejší hře nás nutili pořád běhat a zapamatovat si čísla…“
„Už tady někde mělo být stanoviště.“ Žofka se rozhlížela po temném lese a nechala Toma jeho traumatům.
„…jenom aby nám je Lišák před cílem říkal špatně a pletl nás…“
Žofka se zničeně opřela o kmen nejbližšího stromu.
Smrk mrkʼ.