Drbny

Byl pěkný, slunečný den a mraky poklidně pluly po obloze.
„To byla za dnešek už třetí drbna. To snad možný tohleto,“ povzdechl si muž.
„Ale prosím tě, nefilozofuj a pojď hrát,“ mávl na něj jeho společník. „No tak jsou ženský drbny, to je toho. Já osobně proti tomu vůbec nic nenamítám.“
Přesunuli se ke stolu a pokračovali ve hře. Karty svižně střídaly jedna druhou.
„Já to stejně nechápu...“
Muž protočil oči v sloup. „To nemusíš to chápat. Děláš svoji práci? Děláš. Zbytek nech klidně na mě. Každý nakonec má, co si zaslouží.“

„Petroneli, Uriáši, vy jste se snad úplně zbláznili!“