Bolestná rána kajícných

V puse jako kdyby přežvykoval šrouby, žaludek rozhoupaný, v hlavě tupé duté prázdno. Duše bolí víc než tělo. Ze všeho nejvíc pálí sluneční paprsky, které se tváří, že něžně laskají, a přtom bodají jak do sinalé kůže vampýra.
„Dobré ráno, pane,“ hlaholí João, aniž by vzhlédl od středoškolské učebnice fyziky. Brýle mu nezadržitelně sklouzávají z nosu.
„Erh… Ugh…,“ zamumlá K. a plnou vahou se opře o zábradlí, až secese zakvílí.
Domovník zvedne zrak od vzorečků.
„Těžká noc, že?“ zasměje se srdečně „João vám udělá silný vývar. To je to, co teď potřebujete nejvíc. Zdravou stravu, ticho a...“
„Hadr… mokrý… Oubrigado.“